Tip Václava Dvořáka
Univerzitní botanické zahrady mají mezi zahradami specifické postavení. Pevně spjaty s akademickou půdou plní zejména roli vzdělávací, ať již pro studenty nebo pro veřejnost. Dovolím si tedy v duchu výše napsaného přispět k naší základní činnosti, jíž je edukace.
Z naší kolekce jsem vybral skupinu rostlin, která má společnou spíše ekologii než systematické zařazení. Souhrnně bychom ji mohli označit za
polní plevele. Tedy rostliny, které přirozeně rostou v polních kulturách nebo na jejich okrajích. Dříve se jednalo o rostliny takřka běžné, které na poli byly spíše na škodu, snižovaly kvalitu výnosu a v některých případech mohly působit při dalším zpracování zdravotní potíže lidem či hospodářským zvířatům. Plevelů se pěstitelé snaží obvykle zbavit a nejinak je tomu v případě plevelů polních. Změna osevních postupů, chemizace, třízení semen v průběhu předešlých desítek let znamenala rapidní úbytek těchto rostlin, až se řada z nich dostala mezi druhy vzácné nebo dokonce vyhynulé. Naše zemědělství se také stává uniformním, od pěstování řady druhů např. lnu se v podstatě upustilo a společně s touto plodinou zmizela řada druhů vázaných na lněné kultury. Situace polních plevelů se ve většině případů nezlepšuje ani dnes, v době zdánlivě šetrnějšího zemědělství a environmentálního cítění.
My se naopak snažíme o cílené pěstovaní celé plejády plevelů. Návštěvníka potěší již od časného jara pochybek největší (
Androsace maxima), který paradoxně patří k nejmenším druhům, které jsou v zahradě k vidění. Na přelomu dubna a května krátce kvete další drobná rostlina – myší ocásek nejmenší (
Myosurus minimus). V květnu zlatavými květy a ostnitými plody upoutá pryskyřník rolní (
Ranunculus arvensis), zajímavé plody má rovněž v této době kvetoucí vochlice hřebenitá (
Scandix pecten-veneris). K větším rostlinám, za nimiž již nemusíme ohýbat hřbet, patří koukol polní (
Agrostemma githago), kravinec španělský (
Vaccaria hispanica) nebo mařinka rolní (
Asperula arvensis). V letním aspektu upoutá početnými vijany květů otočník evropský (
Heliotropium europaeum) nebo nápadně velkými, ale jen krátkou dobu otevřenými květy ibišek trojprstý (
Hibiscus trionum). Téměř po celou vegetační sezónu lze vidět zběhoveček trojklanný (
Ajuga chamaepytis).
V přehledu pěstovaných druhů bych mohl ještě notnou chvíli pokračovat, ale věřím, že bude lepší, když se sami přijdete do zahrady podívat.
Graf kombinuje data z našeho každodenního zaznamenávání srážek pomocí jednoduchého srážkoměru a údaje o průměrné měsíční teplotě dostupné z profesionální meteostanice v Olomouci. Průměrná teplota v Olomouci za rok 2017 byla 10,05 °C, tedy zhruba o 3 desetiny nižší než v roce 2016, ale stále o 2,3°C vyšší než je dlouhodobý teplotní normál za posledních 30 let. Nejteplejším měsícem v roce 2017 byl srpen s průměrnou teplotou přesahující 21°C, následovaný červencem a červnem, kdy byla průměrná teplota nižší o necelý 1°C, než tomu bylo v srpnu. Naopak nejchladnějším měsícem byl leden s průměrnou teplotou -5,7°C, následovaný únorem a prosincem, kde se již průměrné teploty pohybovaly nad bodem mrazu. Takové rozložení maximálních a minimálních průměrných teplot odpovídá dlouhodobým statistikám, nicméně stojí za zmínku, že leden 2017 byl oproti dlouhodobému normálu chladnější o více než 3°C, naopak srpen roku 2017 měl průměrnou teplotu vyšší o více než 3,6°C, v případě června dokonce o 4,5°C.
Srážkové úhrny v botanické zahradě dosáhly za rok 2017 celkem 627,5 mm, což představuje 91,7 % dlouhodobého srážkového normálu na území České republiky za posledních 30 let. Na srážky nejbohatším měsícem byl červenec, následovaný měsícem září a říjnem. Všechny tři tyto měsíce byly výrazně nad dlouhodobým srážkovým normálem. Naopak srážkový deficit je patrný v zimních a časně jarních měsících. Srážkově chudý byl rovněž srpen.