Tip Václava Dvořáka
Univerzitní botanické zahrady mají mezi zahradami specifické postavení. Pevně spjaty s akademickou půdou plní zejména roli vzdělávací, ať již pro studenty nebo pro veřejnost. Dovolím si tedy v duchu výše napsaného přispět k naší základní činnosti, jíž je edukace.
Z naší kolekce jsem vybral skupinu rostlin, která má společnou spíše ekologii než systematické zařazení. Souhrnně bychom ji mohli označit za
polní plevele. Tedy rostliny, které přirozeně rostou v polních kulturách nebo na jejich okrajích. Dříve se jednalo o rostliny takřka běžné, které na poli byly spíše na škodu, snižovaly kvalitu výnosu a v některých případech mohly působit při dalším zpracování zdravotní potíže lidem či hospodářským zvířatům. Plevelů se pěstitelé snaží obvykle zbavit a nejinak je tomu v případě plevelů polních. Změna osevních postupů, chemizace, třízení semen v průběhu předešlých desítek let znamenala rapidní úbytek těchto rostlin, až se řada z nich dostala mezi druhy vzácné nebo dokonce vyhynulé. Naše zemědělství se také stává uniformním, od pěstování řady druhů např. lnu se v podstatě upustilo a společně s touto plodinou zmizela řada druhů vázaných na lněné kultury. Situace polních plevelů se ve většině případů nezlepšuje ani dnes, v době zdánlivě šetrnějšího zemědělství a environmentálního cítění.
My se naopak snažíme o cílené pěstovaní celé plejády plevelů. Návštěvníka potěší již od časného jara pochybek největší (
Androsace maxima), který paradoxně patří k nejmenším druhům, které jsou v zahradě k vidění. Na přelomu dubna a května krátce kvete další drobná rostlina – myší ocásek nejmenší (
Myosurus minimus). V květnu zlatavými květy a ostnitými plody upoutá pryskyřník rolní (
Ranunculus arvensis), zajímavé plody má rovněž v této době kvetoucí vochlice hřebenitá (
Scandix pecten-veneris). K větším rostlinám, za nimiž již nemusíme ohýbat hřbet, patří koukol polní (
Agrostemma githago), kravinec španělský (
Vaccaria hispanica) nebo mařinka rolní (
Asperula arvensis). V letním aspektu upoutá početnými vijany květů otočník evropský (
Heliotropium europaeum) nebo nápadně velkými, ale jen krátkou dobu otevřenými květy ibišek trojprstý (
Hibiscus trionum). Téměř po celou vegetační sezónu lze vidět zběhoveček trojklanný (
Ajuga chamaepytis).
V přehledu pěstovaných druhů bych mohl ještě notnou chvíli pokračovat, ale věřím, že bude lepší, když se sami přijdete do zahrady podívat.
