Za pleveli do zahrady

Tip Václava Dvořáka

Univerzitní botanické zahrady mají mezi zahradami specifické postavení. Pevně spjaty s akademickou půdou plní zejména roli vzdělávací, ať již pro studenty nebo pro veřejnost. Dovolím si tedy v duchu výše napsaného přispět k naší základní činnosti, jíž je edukace.

Z naší kolekce jsem vybral skupinu rostlin, která má společnou spíše ekologii než systematické zařazení. Souhrnně bychom ji mohli označit za polní plevele. Tedy rostliny, které přirozeně rostou v polních kulturách nebo na jejich okrajích. Dříve se jednalo o rostliny takřka běžné, které na poli byly spíše na škodu, snižovaly kvalitu výnosu a v některých případech mohly působit při dalším zpracování zdravotní potíže lidem či hospodářským zvířatům. Plevelů se pěstitelé snaží obvykle zbavit a nejinak je tomu v případě plevelů polních. Změna osevních postupů, chemizace, třízení semen v průběhu předešlých desítek let znamenala rapidní úbytek těchto rostlin, až se řada z nich dostala mezi druhy vzácné nebo dokonce vyhynulé. Naše zemědělství se také stává uniformním, od pěstování řady druhů např. lnu se v podstatě upustilo a společně s touto plodinou zmizela řada druhů vázaných na lněné kultury. Situace polních plevelů se ve většině případů nezlepšuje ani dnes, v době zdánlivě šetrnějšího zemědělství a environmentálního cítění.

My se naopak snažíme o cílené pěstovaní celé plejády plevelů. Návštěvníka potěší již od časného jara pochybek největší (Androsace maxima), který paradoxně patří k nejmenším druhům, které jsou v zahradě k vidění. Na přelomu dubna a května krátce kvete další drobná rostlina – myší ocásek nejmenší (Myosurus minimus). V květnu zlatavými květy a ostnitými plody upoutá pryskyřník rolní (Ranunculus arvensis), zajímavé plody má rovněž v této době kvetoucí vochlice hřebenitá (Scandix pecten-veneris). K větším rostlinám, za nimiž již nemusíme ohýbat hřbet, patří koukol polní (Agrostemma githago), kravinec španělský (Vaccaria hispanica) nebo mařinka rolní (Asperula arvensis). V letním aspektu upoutá početnými vijany květů otočník evropský (Heliotropium europaeum) nebo nápadně velkými, ale jen krátkou dobu otevřenými květy ibišek trojprstý (Hibiscus trionum). Téměř po celou vegetační sezónu lze vidět zběhoveček trojklanný (Ajuga chamaepytis).

V přehledu pěstovaných druhů bych mohl ještě notnou chvíli pokračovat, ale věřím, že bude lepší, když se sami přijdete do zahrady podívat.

©  Botanická zahrada Přírodovědecké fakulty UP 2019  |  admin