V botanických zahradách jsme zvyklí na rostliny nahlížet z bezpečné vzdálenosti, kterou občas dokáže narušit zajímavý květ či plod a jejich vůně, jež nás láká k bližšímu zkoumání. Rostliny se v zahradách obdivují, nikoli trhají. Přesto existují výjimky, jako je pravidelné pletí záhonů, odstraňování odumřelých částí, zastřižení a prosvětlení dřevin. Rostlinný materiál obvykle putuje na kompost, do sušárny nebo jím krášlíme univerzitní prostory. Tentokrát jsme spojili síly s duem nadějných aranžérek z květinářství KETKE, které z rostlin pěstovaných či zplaňujících v naší botanické zahradě vytvořily květinové vazby. Než se k nim ale dostaneme, dovolte nám letmé ohlédnutí za touto fascinující disciplínou – aranžérstvím a vazačstvím.
Od střídmosti k opulenci a zase zpátky
Lidé měli o rostliny zájem od nepaměti. Představovaly pro ně především zdroj obživy, ale v různých etapách a koutech světa se postupem rozvíjel i zájem estetický, zprvu často nábožensky motivovaný. Planě rostoucí rostliny se začaly cíleně pěstovat, šlechtit a komponovat v živých zahradách nebo v prchavějších vazbách a interiérových aranžích.
V Evropě se aranžování a vazba rozvíjela už v renesanci, kdy se pěstování rostlin a zakládání zahrad stalo módou, ale do jisté míry též vyvažovalo rozpolcenost tehdejšího způsobu života. Filozofie obrácená k člověku jako jedinci ponechala rostlinám jejich estetickou funkci. Byl v tom kus člověčího zaujetí a snaha o zachycení, snad až přivlastnění si kousku přírody. Vhled do tehdejšího vkusu nám ukazují především ohromné manýristické kompozice na obrazech starých mistrů. Skutečný vrchol květinových aranžmá nastal až na přelomu 16. a 17. století v Holandsku a úzce souvisel s protestantstvím a rozvojem světských témat malby, do kterých květiny a květinová zátiší zcela zapadala. Navazující období rokoka svázalo květiny s porcelánem a velmi jej přiblížilo technikám vazby z Dálného východu. Rokokové vazby byly vzdušnější, používaly se rostliny světlejších, pastelových barev, spodní vrstva vazby byla převislá.
Střídání módy opulence a střídmosti provázelo květinové aranže neustále. Zatímco napoleonská Francie přelomu 18. a 19. století se vyžívala v těžkých pyramidálních kompozicích, navazující romantismus oslavoval kult přírody a smysl pro jinotaj. Do vazeb se vrátila symbolika, řeč květin, ve viktoriánské Anglii určitá monochromatičnost. Rozvoj znalostí z oblasti botaniky se stal povinnou součástí výchovy mládeže z lepší společnosti. Květinový boom nastal na přelomu 19. a 20. století v období secese. Rostliny a stylizované rostlinné motivy pronikly do veřejného prostoru, architektury i designu. Bujela činnost okrašlovacích spolků, zakládaly se speciální zahrady a do Evropy naplno proniklo japonské vazačské umění ikebany. Zatímco evropské kytice hýřily pestrostí a mnohotvárností s důrazem na využití květů, v ikebaně se uplatnil jen malý počet kvetoucích rostlin, za to však velké množství větví, kořenů a kmenů. Ikebana kladla důraz na asymetrii vazby a užití prostých nádob, což bylo v ostrém kontrastu s evropskou oblibou skleněných či porcelánových váz. Zájem o ikebanu se opětovně vrátil v 60. letech 20. století a s různou intenzitou se v dnešním virtuálním prostoru objevuje a obdivuje dodnes. Ikebana předznamenala minimalistické pojetí květinových aranží druhé poloviny 20. století a Evropa tento styl snadno vstřebala, aniž by se držela složité, často záhadné symboliky tohoto náročného aranžovacího stylu.
Počátek 90. let minulého století v Česku přinesl konzumní hlad, umocněný možnostmi volného trhu a prostupující globalizací. Plnokvětý karafiát s kouskem asparágu ve skleněných i plastových vázách nahradily květy orchidejí v krabičkách, pugétky tulipánů z Holandska u pokladen supermarketů, nehynoucí růže od benzinových pump nebo rovnou umělé rostliny z Číny. Květiny se začaly dobarvovat, stříkat lakem, balit do celofánu a opatřovat malými plastovými nádobkami s vodou. Součástí květinové vazby se též stala granulovaná výživa rostlin, která měla popřít nebo alespoň oddálit prchavost živého uměleckého díla, jež si člověk odnášel domů.
V prvních dvou dekádách 21. století postupně nastal další zvrat ve vztahu člověka a rostlin. Lidé si oblíbili střídmé, světlé prostory ve skandinávském stylu kombinující nové a starožitné prvky, stejně jako retro styl starších generací. Rostlinné vazby se stávají stylovou součástí interiérů, často jsou personifikované a dělané na míru konkrétního zákazníka, jeho výbavy a milieu. Citelný je proud environmentalismu, který v lidech vyvolává ochranitelské sklony ke slabší a zranitelné přírodě. Klade se důraz na lokální zdroje a řemeslo, v ostrém kontrastu k snadné dostupnosti globálních zdrojů. Do vazeb se vracejí planě rostoucí rostliny kombinované s pěstovanými druhy v nepřeberném množství kultivarů. Prudký rozvoj internetu a digitálních médií květinové vazby zakonzervoval do fotografie a umožnil tak výtvory sdílet v úzkém kruhu přátel, stejně jako s širokou anonymní masou. Kam se ještě v průběhu tohoto století dostaneme, lze jen těžko předvídat. Každopádně je zřejmé, že kytice jako součást našich domácností s námi vydrží i v následujících dekádách tohoto století.
Kytice z botanické zahrady
Letošní jaro je plné zvratů, po velmi suchém a teplém dubnu nastal poměrně chladný a deštivý květen. V zahradě se tak mísí fáze kvetení tzv. plného jara a dokonce časného léta. Zatímco plně kvetou orlíčky obecné a šalvěj luční, do květu se dostávají i ruderální trávy rodu sveřep, ale také pilát lékařský a plamének přímý. Rozhodli jsme se tedy vybrat tento fenologicky rozmanitý základ z české květnice a doplnit jej o nestandardní, povětšinou jihoevropské rostliny. Většina zvolených druhů se vyznačuje drobnými květy, takže důraz je v kyticích kladen zejména na námět, rytmus a detail, který by měl evokovat rozmanitost botanické zahrady, ale i blízkého okolí, ve kterém se nachází řada pozoruhodných druhů rostlin. Pojali jsme nápad spojit síly s nadějným duem olomouckých aranžérek a dát tak vzniknout jedinečným květinovým vazbám, které se vymykají klasickému sortimentu květinářství. Už se těšíme na další spolupráci.
Poutavé fotografie jsou dílem studia DATE /collective a děkujeme za svolení k jejich užití.
Vazba 1
Modrá, fialová, růžová – orlíček obecný (Aquilegia vulgaris), pilát lékařský (Anchusa officinalis), kakost pyrenejský (Geranium pyrenaicum)
Bílá – plamének přímý (Clematis recta)
Zelená, bronzová – sveřep jalový (Bromus sterilis), sveřep střešní (B. tectorum)
Vazba 2
Žlutá a zelená – pryšec statný (Euphorbia characias), rukevník východní (Bunias orientalis), kopíčko žluté (Asphodeline lutea), chřest lékařský (Asparagus officinalis), polobambus (Sasa palmata)
Fialová – česnek z okruhu Allium hollandicum, kakost pyrenejský (Geranium pyrenaicum)
