Jak Maruška jahodky indické sbírala

TIP JANY MĚŠŤÁNKOVÉ

Do zahrady často zavítají rodiče a prarodiče s dětmi. Zatímco dospělí už svá bedra neradi ohýbají a raději se kochají vzrostlým rostlinstvem, děti – snad pro své krátké nožky, se nechají zaujmout těmi nejdrobnějšími květinami, které v zahradě rostou. Maličký človíček však není světa znalý, a tak se mu často stane, že se ve svém úsudku splete. Například si myslí, že vidí krásně červené, sladké a šťavnaté souplodí jahodníku, chcete-li jahodu, ale ve skutečnosti je na něj připravena past. Jahodníky, které rostou nejčastěji kolem zahradního domku a na skalce, totiž nejsou jahodníky, ale asijské příbuzné – jahodky indické (Duchesnea indica). Dítě neváhá a šup s jahodkou do úst! Jenže z vytoužené sladké chuti v ústech zůstává jen nepříjemná pachuť. Naštěstí! Souplodí jahodek jsou pouze nedobrá, nikoli jedovatá.

My potom čelíme zvídavým otázkám rodičů, „co že to pěstujeme za odporné jahody?“ Je však mít na paměti několik skutečností. V botanické zahradě se rostliny nesbírají, natož aby se bez svolení jedly. Nikdy nevíte, co vás čeká a ptát se dodatečně, zda se neotrávím, je jako nosit dříví do lesa. Každá zahrada má svůj návštěvnický řád, který by si měl nový návštěvník přečíst a ten pravidelný si jej občas připomenout.

A jak tedy rozeznat jahodníky od jahodky indické?

Zástupci rodu jahodník (Fragaria spp.) mají v době květu vždy bílé korunní lístky a celokrajné lístky kališní. Oproti tomu jahodka má korunní lístky žluté a zubaté lístky kališní. Souplodí jahodníků je vždy nicí (obrácené k zemi), souplodí jahodek je vzpřímené.

 

Žluté okvětní lístky a zubaté lístky kališní.

 

©  Botanická zahrada Přírodovědecké fakulty UP 2019  |  admin