Botanická zahrada Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci

Pěstované rostliny

Aktuálně v zahradě roste asi 1500 druhů rostlin; počet zůstává přibližně stabilní nebo se mírně zvyšuje. Každoročně vydáváme Index Seminum s nabídkou semen k výměně s jinými botanickými zahradami. V rámci projektu BotanGIS se postupně vytváří kompletní seznam pěstovaných druhů včetně jejich lokalizace v on-line geografickém informačním systému.

Kdouloň obecná (Cydonia oblonga)
V současné době jsou v zahradě pouze venkovní expozice, skleník zde není. Vzhledem k relativně teplému klimatu, otevřenosti zahrady k jihu a chráněnosti od severu (Smetanovy sady), se zde dobře daří i relativně teplomilné květeně z jižních oblastí mírného pásma. Dokladem je např. každoročně bujně rostoucí keř submediteránního trnovce (Paliurus spina-christi) ze submediteránu, pěkně se rozrůstající pupalka (Oenothera speciosa) z jižní části USA nebo samovýsevem se šířící svíčkovec (Gaura lindheimeri) z Texasu. Mezi pěstovanými druhy najdeme velkou část středoevropské květeny, druhy běžně i méně často pěstované v okrasných zahradách a parcích, a to z celého světa. Značná pozornost je věnována květeně severovýchodní části Sev. Ameriky. Klimatické podmínky přibližně souhlasí v obou oblastech a zvláště květena vysokobylinných prérií je překvapivě odolná vůči letnímu suchu. Její barevná pestrost a druhová rozmanitost společně s morfologickými rozdíly oproti květeně středoevropské přináší zajímavé zpestření. Lokální půdní podmínky a častá letní sucha však nesvědčí zástupcům lesní květeny a mnohé druhy zde hynou i přes častou závlahu. Nedílnou součástí zahrady jsou i druhy významné z hlediska užitkového, tzn. kulturní, léčivé a aromatické rostliny. Celkově vzato, preferovány jsou rostliny vytrvalé, neboť z hlediska způsobu obhospodařování zahrady lze jen obtížně soustavně udržovat jednoleté kultury.

Povšimneme-li si blíže významnějších druhů, nelze opomenout úspěšnou kulturu velmi ozdobné pupalky Oenothera organensis s květy 15-18 cm dlouhými a až 10 cm v průměru, která je svým výskytem v přírodě omezena jen na malou přírodní rezervaci v Novém Mexiku (USA). Vzhledem k její cizosprašnosti je nutno ji uměle opylovat, produkce semen v tvrdých pevných tobolkách je pak dobrá a jak bylo přepěstováním zjištěno, jsou klíčivá. Pupalky jsou vůbec zajímavé rostliny, vzhledově velmi rozmanité a např. zde pěstované druhy z chilských And, jako je Oenothera stricta, O. odorata, O. acaulis var. sulphurea, O. affinis, O. mollissima, mají značnou estetickou hodnotu pro zavedení do okrasných kultur, stejně jako mnohé z jižních částí USA – O. flava, O. speciosa, O. tetraptera, O. rosea, O. longissima.

Koncem léta, kdy se v zahradách projevuje útlum mezi kvetoucími rostlinami, upoutávají pozornost četné druhy tzv. prérijní americké květeny, jako jsou různé hvězdnice (Aster sp. div., Symphyotrichum sp. div.) s bílými až fialově modrými květy, žlutě kvetoucí druhy rodu Verbesina, rovněž žlutě až žlutooranžově kvetoucí třapatky (Rudbeckia sp. div.), nachově až purpurově kvetoucí zástupci rodu Vernonia, fialově kvetoucí Verbena stricta a Amorpha canescens. Žlutě kvetou také různé druhy rodů krásnoočko (Coreopsis) a zlatobýl (Solidago). S některými druhy obou rodů se často setkáváme v zahradách, ale namísto expanzivně se šířícího Solidago canadensis by se zde uplatnily i mnohé jiné, jako je např. S. rigida, S. caesia či S. riddellii. Z dalších žlutě kvetoucích rostlin zaujme svou štíhlou habituální vzdušností a světlou barvou velkých květů Ratibida pinnata, až 2 m vysoká. Mezi trávami se objevují pro středoevropany nezvyklé druhy s větvenými lodyhami, nízké Schizachyrium littorale a dvoumetrový Andropogon gerardii, oba se na podzim rezavě barvící.

U vchodu do zahradního domku může zaujmout stříbřitě sivozelený trnitý keř z čeledi bobovitých, v květnu s množstvím růžových květů a později nafouklými dřevnatými lusky. Je to soličník stříbrný (Halimodendron halodendron), původem ze slaných písků kolem Kaspického moře. Zde dobře prosperuje v písčité navážce po rekonstrukci budovy, která by jinak byla těžko něčím osaditelná kromě psamofytní vegetace. A tak zde roste také ostřice Carex arenaria, pýrovník dunový (Thinopyrum junceiforme), jehlice plazivá Ononis repens a Lathyrus japonicus subsp. maritimus z přímořských písků a dun; opodál se šíří porost ostřice Carex liparocarpos z písků u čenkovské stepi (jižní Slovensko).
pochybek největší (Androsace maxima)
Na záhonech se porůznu daří udržovat vzácné polní plevele, se kterými se dnes v přírodě prakticky už nesetkáme – např. dejvorec velkoplodý (Caucalis platycarpos), vochlice hřebenitá (Scandix pecten-veneris), koukol polní (Agrostemma githago), prorostlík okrouhlolistý (Bupleurum rotundifolium), pochybek největší (Androsace maxima), vranožka šupinatá (Coronopus squamatus). Z lesních druhů jsou zajímavé např. statná vikev Vicia sparsiflora se vzpřímeným růstem a velkými žlutobělavými květy, pocházející z nejsevernější (a dnes již zřejmě zaniklé) lokality tohoto druhu ve Štiavnických vrších (Slovensko). Ozdobný je též hrachor sedmihradský (Lathyrus transsilvanicus), který se lokálně vyskytuje v malé oblasti Slovenska (okolí Rožňavy) s květy při rozkvětu žlutobělavými a později se zbarvujícími do rezava.
Takřka historický je každoroční výskyt kavkazského krtičníku zlatožlutého (Scrophularia chrysantha), s měkce šedě chlupatými listy a sytě žlutými květy, který je v naší botanické zahradě zaznamenáván téměř od začátku minulého století.


U Botanické zahrady 920
Zavřeno